PHENOMENAS 1: Praha
21.04.2010

Z nedostatku pivních vzdělávacích zařízení v Mostě a mizerné různorodosti piv, byl podniknut první ze série výletů za pivem do hlavního města. Již nějaký čas tam žije čirou náhodou můj bratr, který také bezpečně pozná pivo od Gambrinusu a proto jsem si řekl, že bude a byl „skoro“ dobrý průvodce. Skoro, protože už v půl jedné ráno nevěděl kterým směrem je Vltava, magor. Nic proti, to jsme nevěděli ani my, ale on byl určen jako hlavní kompas výpravy, proto vinu svádím na něj.

Název a logo jsem pojal tak,aby to vypadalo jako kulturní činnost a ne jako že se jedeme prachsprostě ožrat.

Proto Pražské fenomény neboli pivní tipy
Z minulosti jsem už věděl, že bude lepší ubytovat se na hostelu, protože tři lidé s  plnými žaludky pivních dojmů a nejen těch, slintajíc na nové rudé sofa v obývacím pokoji nebudí dobrý dojem na paní domu a prostě a hlavně se na hostelu vzbudíte a můžete prdět, krkat a říkat jak vás kurva bolí hlava apod.

Zvolil jsem hostel Cortina, kde třílůžkový pokoj stojí 420kč a  je  skoro v centru.
Plán byl jednoduchý a předem daný a bylo jasné, že bude velmi těžké se ho držet. Před hostelem bylo záhodno si zapamatovat nějaký styčný bod pro nočně-ranní návrat. Dosud si můj styčný bod nemohu za boha vybavit. Po ujištění že prostě zpátky trefíme ať se děje co se děje následoval přesun na oběd s přítelkyněmi, kde se samozřejmě mluví slušně, spisovně a párátko se používá jen v krajní situaci a to jen na WC.
Restaurace se jmenovala Kozlovna, kde točili představte si Kozla a prostředí bylo celé spjaté s tímto pivovarem. Útulné zařízení, bohužel na nás působilo až moc sterilně, sice kozel kam se podíváš ale…

Ve 13:45h jsme měli první pivo, slušná 11ka. Po jídle, které nebylo zrovna 2x až 3x dobré a právě té jedné na žížu dobré 11ce došlo k zdlouhavému přesunu na Strahov do Klášterního pivovaru.Věděl sem co mě tam čeká a na co se můžu těšit, proto cesta jako by neutíkala. Točí zde více piv, ale já měl jediný cíl a to Sv.Norbert IPA 16, pro mě dosud nepřekonané pivo, které jsem už ochutnal kousek od Plzně na http://www.slunceveskle.cz/ nebo ve větším množství měl při lítém boji v „závodě“ http://www.memorialmatejekudeje.cz/ (dále jen MMK)
Po narovnání chodidel, které se mi sevřeli v pěst z úžasné chuti došlo na další skovsty, jako např. tříkrálový speciál 16 a Jantar 13.

Odtud na další checkpoint v plánu tzn. The Pub-Pilsner Unique Bar je to v podstatě pěkná cesta po trase MMK a na ní je, abych byl přesný mraky hospod, pivnic, pajzlů, barů apod. Proto již teď zhruba v 17 00h došlo k prvnímu sjetí z cesty, protože u St.Nicolase maj tu vynikajícní Černou Horu 14ku, která je prostě bomba a i v průběhu loňského MMK jsme jich měli víc něž co určují pravidla. Ale ouha, na dveřích bylo napsáno Z Tech.dův.zav.
Aspoň jsme se vychcali(pardon vymočili,stále s námi byly naše drahé polovičky) a teď bylo na hlavním kompasu výpravy aby rychle něco vymyslel a určil směr, protože žízeň je svině.
Padlo jméno Malý Glen, je to takřka  přes ulici a maj  tam Guinnesse.
Zvláštní mok s mdlou chutí a  ne moc dobrý k zahnání tý svině. Bylo jenom jedno, nebudu pít něco co mi nechutná a stojí 70kč. Omlouvám se Všem, kteří ho pijí. Já třeba mám rád syrový brambory a vy ne takže sme si co sme si.
Ale jinak M.Glen hyper knyper (tedy hajpa knajpa) parádní prostředí s duší narozdíl od Kozlovny.
Len tié vecká dole po schodíkoch na ktoré som sa  pýtal slovenské barmanky by mňa odradzovaly. Myslím,že už bych tam tak 8ho Guinnesse nedonesl(kdybych ho pil). Po odlepení loktů od stolu a zaplacení nastal čas na  již lehce rozevláté doprovázení přítelkyň na tram. zastávku. Z pozdější debaty vyplynulo,že tr.zastávka byla až za Karlovým mostem a proto si přesun do již zmíněného  The Pub-Pilsner Unique Baru nějak nepamatuju, nevim proč, ale musel být rychlý, protože kolem 18 00h už bylo naše třetí místo v žebříčku všech Pubů, které jsme ve třech drželi dobrou hodinu a půl.
Dokud nepřišlo osm až deset england bojsů a byli jsme v prdeli. (mluvim sprostě,buchty vodfrčeli bimbajkou vole)
Návštěva  The Pub-Pilsner Unique Baru určitě stojí za to, kde jinde si sami natočíte Plzeň z jedné ze čtyř píp u vlastního stolu a o jukeboxu a dalších věcech z kuchyně a to vše přes malý dotykový display uprostřed stolu nemluvě. Vundrbár.

Ještě jednu pro nás zásadní věc jsem Vám zapomněl sdělit. Pro Vás asi ne, ale od loňského ročníku MMK a  na dalších následujících akcích máme vždy připravenu jednu věc, kterou nazýváme Š.U.B tzn. špekový uvolňující balíček, ano samozřejmě se jedná o klasický špek domácí, uzený při teplotě 60-70 stupňů C° po dobu cca 8-10 hodin, který je v chlebu a nakrájený tak akorát, aby se vešel do huby.
Je to vynález jednoho člena výpravy Pavla Turzó a nevěřili byste jak  je to super pocit dát si z kapsy rozehřátého kus špeku po několika pivech. Většinou jsou tři kousky špeku a zhruba po 4 hodinách přijde první kousek. Možná namítnete, že taky jíte mastný věci když chlastáte, ale tohle je taková cestovní verze.

Proto teď píšu-přišel první špek.
Dále měla následovat hospoda jménem Jedová chýše. Mají tam točit legendární pivo Pražské bahno, ale bohužel z logistických důvodů a poměrně většího časového presu vynecháváme, ale někdy příště budeme určitě mile překvapeni.
Pomalu ale jistě měli přijít zlaté hřeby večera, vlastně do téhle doby to bylo jenom lážo-plážo(kromě IPA 16), ale teď přijde hogo-fogo.

Dorazili jsme do Zlejch časů.

Neuvěřitelných 24 piv na čepu, není divu že patří do  http://www.aliancepiv.cz/ ,zde se pije po třetinkách, někdo samozřejmě klasiku půllitry, ale v téhle hospodě holý nesmysl. Neexistuje tam jít s buchtou jako že romantiše love, protože zde to nefunguje tak, aby bylo u stolu volné místo. Jakmile se někdo zvedne, okamžitě jsou místa obsazená. Po chvilce čekání a rychlého kmitání očima po listech s pivní nabídkou, kterou neprokmitáte ani za deset minut, už jsme byli usazováni ke stolu.
Zahlédl jsem dva kluky a tak mi bylo jasné, že proběhne rozhovor typu vodkaď a pak kam a cos měl a co si dáš. Bohužel se z mladých kluků vyklubali mladé na půl anglicky mluvící slečny, které už naštěstí byly na odchodu, proto jsem je plynou angličtinou „komn zí a tejk mí foto ja?“ požádal aby nás jeden z nich, teda jedna z nich vyfotila. K ničemu jinému se nehodily.
Já jako zkušený „zlejčasovec“ jsem hned volil Rambouska kaštanovo-medový speciál, ne že by ostatní piva nebyly  speciály. Toto pivo piju z půllitru, bo mi trojka prťavá nestačí. Mezi pitím Rambousků si musíte prohlédnout ten krásný prostor a jeho vybavení  v neposlední řadě lednice s dalšími skvosty v PETkách, ale i ve skle. PETka není PETka z Kauflantu, tohle je 1,5 litrová lahev, která může stát i 350 Kč. A piva ve sklech némlich to samý. Nehledě na to, že některé piva ve skle jsou jako sekt.

Další co mohu doporučit je Skouřenej nuselák. Představte si uzený maso nejlepší co ste kdy žrali a to si pak v hlavě nějak zkuste představit jako tekutou živou vodu. Po ochutnání už víte co jsem tím myslel.
Následoval Taxis, to je to pravé pivo pro půllitráky. Docela nevýrazná chuť bez ocasu, ale na druhou stranu točit Taxis kdekoli jinde v hospodě kde mají rudý ubrusy se zlatým písmenem v erbu a ta  by se odhodlala točit právě Taxis….proč ne?
Vynikající „drinkability“(slovo které vymyslel pan Ladislav Jakl) něco jako „pijost“. Po pár skocích přes nejobávanější překážku v Pardubicích jsme přešli ke známému jménu a to k Matuška-California 12,5. Pivo které vařil ten samý člověk jako IPU 16 ze Strahova s tím rozdílem, že teď už jede sám na sebe. Perfektní chuť o něco jemnější než jeho Raptor, ale prostě krásný pivo.

Přišel druhý špek.

V tuto chvíli by bylo dobré poznamenat, že lidé co mají nastarosti pohybové čidla na záchodech v pražských pivnicích a hospodách mají krátký chcaní, anebo čidla začít štelovat až v době kdy noc již pokročila. Samozřejmě musí být alkoholici, protože abstinent chčije stejně dlouho jak ve dne tak v noci.
Nadešel čas na dalšího bludišťáka a poslední z řady byla Starostová 17ka z Chýně. Velmi kvalitní mok a vzhledem ke svému číslu 17 krásně plná, ale ne zase silná, vynikající vychutnávačka. Za  zmínku ještě stojí-Ježek Pelhřimov, Chotěboř 12, Negr kapučíno, Chodovar premium, Kocour Varnsdorf PALE ALE. O posledním pivu bude ještě zmínka.

Opouštěli jsme Zlý časy se slzami v očích, ale nebylo nazbyt. Čekala nás První pivní tramway, která je opravdu fenomén. Unikátní pivní tramway s odborným výkladem majitele Jirky „Bejčka“ Stehlíčka.

Abych nepředbíhal, cesta na Spořilov je jednoduchá, tramvají 11 na konečnou. Až vystoupíte a budete se ptát kde to je, tak prostě tady. Stojíte u toho.
Výklad Bejčka  je impozantní, bohužel Vám neřeknu co všechno zahrnuje-i na pánské záchodky se dámy podívají-není to tím, že bych si ho nepamatoval, ale jednoduše tohle si musíte zažít sami aniž by vám o tom někdo něco řekl. Menší nápovědu najdete ve fotogalerii.

Bohužel nebyla Tramway, pivo přímo pro Bejčka, ale on říká aby si na něj lidi moc nezvykli a aby se na něj těšili. Skvělá strategie. Všechno nám vynahradil právě kocour PALE ALE o kterém už byla řeč. Představte si, že klidně sedíte a pijete a nejednou dostanete chuť na šneky(stává se Vám to taky často?    🙂   ), tak  si prostě  dáte šneky, kteří  se jmenují ŠNEKY TAKY. Vynikající chuťovka, čtyři borci v ulitě, bylinkové máslo a toast. Je to zvláštní kombinace-šneci, které znáte jakože francouzkou specialitu a prostředí První pivní tramwaye-parádní kombinace.
Následovaly další a další smečky kocourů a další bomba, Žoltyho klobása k tomu štípepaprička. Pravý maďarský klobás od nás rovnou do Vás. Pokud nemáte rádi pálivé klobásy, tuhle rádi mít budete, jsem toho živým důkazem. V tu ránu přijde Karel(tramwajácký číšník) jestli nechceme vyzkoušet speciálek od Rambouska-fíkové pivo-chceme. Jak mám popsat pivo z fíků, no je to pivo z fíků. Na mě až s moc velkou koncovou kyselostí, ale  to k tomu patří.
Čas a kocouři krásně plynou a zničeho nic přijde Bejček s lahví rumu Passers British Navy které objednal brašule. Ale pozor k němu ještě patří kousek chleba a deci sodovky. Sníst chleba, vypít sodovku kvůli zahnání všech ostatních chutí a při tom slyšíte jak rum vznikl, jeho historii atd. atd. Je Vám řečeno jak ho správně vypít. Eskapávádní záležitost. Když se ptáte co to je-to je rum. No dobře ale co je to za chuť-to je chuť rumu. Po pěti dalších otázkách a pěti odpovědích že je to rum, pochopíte, že vlastně do teď jste rum nikdy nepili. Tohle je rum pánové,tohle kolem brambor ani neprošlo jako ty český sračky.

Uznejte sami, že odsud se nikomu nemůže chtít. Bohužel musíme, náš plán je v plném proudu.

Přišel třetí špek.

Na rozloučenou dostáváme ještě každý pivo v lahvi, ale nebylo to jen tak nějaké pivo. Byl to Brewdog-lahváče nechlastám, ale tohle pivo zatím jinak než v lahvi neznám a je to nejlepší pivo v lahvi co znám. Všichni víme jaký je rozdíl mezi točeným a lahvovým bludišťákem.

Cesta zpátky do „centra“ stála za to. Vystoupili jsme-někde-nevíme. Jdeme k Vejvodům pičovole, jasný vole.
U Vejvodů je multichlastárna s vynikající plzní a s jak usušenými jačími hovny tvrdými preclíkami(divná věta).Pan výčepák měl rozjeto snad 60 piv ve velmi pozdní hodině. Zasloužilá zastávka, v tuto chvíli jsme už na  plán z vysoka… jen mě docela zarazilo, že u Vejvodů mají skřítka precloňě který počítá úbytky preclíků u všech stolů. Po zaplacení tam v tu ránu byl se slovy-pánové měli tři preclíky je tak? Je tak skřítku a doplatili jsme naše manko. Už už se chystáme do hajan, ale nevěděli jsme kde se zrovna nacházíme. Nastaly toulky pražskou minulostí a občas nás rusky mluvící italové odněkuď z Azbukastánu zvali do Gay clubů, nevím proč, ale pořád jsme měli v kapse každý toho Brewdoga a asi to vypadalo fakt jako přirozeně. Začínal jsem se dostávat do stavu jako že to všechno jebu a najednou vidím neon Hard Rock Cafe, tak jsme prostě šli dovnitř. Zřejmě bylo už hodně pozdě a asi proto nám nic nedali. Ale spíš si myslím,že to bylo kvůli naší chůzi a řeči na úrovni skřeků.

Venku jsem byl už opravdu ve fázi všehojebání, proto odbržďujeme Brewdogy a při konzumaci nás ty hafani dovedly až k nějaký řece. Vzpomněl jsem si že to bude s největší pravděpodobností Vltava a to už bylo vše v pořádku.
Po menší rozmluvě a zjištění, že mi v telefonu na mapě nevyjel hostel Cortina, ale čtyř hvězdový hotel Cortina v centru Vídně nám bylo jasné-po upřesnění směru vyrážíme na hostel. Velmi pomalu, velmi.

Další průběh cesty byl takový jaký si asi myslíte a do konceptu pivního vzdělávání pomocí nejmodernějších technologií opravdu nezapadá. Např. gdyš přeflusneš tajytu řeku ti dam pjecet pičo,tak čum—–ty pičo skoro!!!!

Trochu složitější byl výstup ne na Petřín, ale do třetího patra v našem hostelu. To už bylo ale všechno f pohodě.

Doufám, že některý lokál v budoucnu jistě zkusíte a proto Vám držíme palce a přejeme hodně štěstí a dobrou slinu.

Pokud znáte nějakou putyku, do které se sami bojíte, dejte vědět a náš tým snů terén zrekognoskuje za Vás.

Komentáře k příspěvku

Webdesign: Kabris|NET